Labriola, Antonio (1843-1904) Italský marxistický filosof. Labriola se narodil v jižní Itálii a studoval u hegelovce Bertranda Spaventy na universitě v Neapoli. Je známý především jako první hegelovský marxista, ačkoli pro jeho intelektuální vývoj měli značnou důležitost i VICO, SPINOZA a Herbartova psychologie. Jako první, třicet let před vydáním MARXOVÝCH Filosofickoekonomických rukopisů, zdůrazňoval úlohu vědomí a praxe v MARXISMU a kritizoval evoluční materialismus svého kolegy, italského marxisty Achille Lorii. Labriolovými základními díly jsou Na paměť Komunistického manifestu (1895), O historickém materialismu (1896) a Hovory o socialismu a.filosofii (dopisy Sorelovi, 1897). Žádné z nich není systematickým pojednáním, spíše jsou to "předběžná vyjasnění" materialistického pojetí dějin. První dvě knihy, které ve francouzštině vydal SOREL a v italštině CROCE, se staly klasickým dílem marxistické literatury a vysloužily si chválu ENGELSE, Plechanova a LENINA (což vyvolává pochybnost, zda Labriolovo dílo pochopili správně).
Labriolův přínos spočíval v kritice všech vulgarizujících deterministických výkladÚ Marxe. Zvláště byl skeptický vÚči Darwinem ovlivněnému pojetí, jaké zastávali Loria a Enrico Ferri, kteří ztotožňovali progresivní vývoj výrobních prostředkÚ s dynamikou přírodní evoluce. Labriola rozlišoval, podábně jako Vico, mezi studiem přírodního světa a lidské společnosti, protože lidský svět je produktem vědomého vytváření přírodního světa lidskou prací za účelem vytvoření umělého prostředí. Podobně odmítal vulgární marxistickou tezi, že ekonomická základna určuje instituce a vědomí. Často se dovolával Engelsovy námitky, že ekonomie je determinujícím faktorem až "v poslední instanci", ve své kritice však zašel až k otázce vztahu základny-nadstavby vÚbec. Tvrdil, že mar~ismus je esenciálně praktickou filosofií. Praxis znamená vědomé přetváření přírody a tvorbu dějin cestou lidské intelektuální a fysické práce. Revoluce není pouhým dÚsledkem progresivní proměny ekonomické základny, ale dochází k ní pouze tehdy, když proletariát vědomě vytvořil nezbytné materiální podmínky a zorganizoval se natolik, že je možné postoupit k novému zespolečenštěnému výrobnímu zpÚsobu.
Ač byl sám gradualista, napadal Labriola jak refonnismus Turatiho a Jaurese, tak i Bemsteinův REVIZIONISMUS, o němž byl přesvědčen, že chce pouze vylepšit buržoasní kapitalismus, nikoli posilovat proletářské vědomí budoucnosti. Stavěl se také proti voluntarismu Sorela a Croceho, jimž vyčítal oddělování politických ideálÚ socialismu od materialistického pojetí dějin, a ve svých posledních pracích s nimi ostře polemizoval. Labriolovo dílo značně ovlivnilo GRAMSCIHO. RPB

odkazy
Labriola, A.: Opere. 3 sv. Milán: Feltrioenia, 1959.
- : La concezione materia!istlca della stoda, ed. E. Garin. Bali: Laterza, 1965; přel. c.H. Kerr jako Essays on the Materialist Conception oťHistory. Chicago: c.H. Kerr, 1903.
_: Socialism and Philosophy, přel. E. Untermann. Chicago: C.H.Kerr. 1934.
literatura
Bellamy, KP.: Labriola. V: Modem /talian Social Theory: ideology and politics from Pareto to the present. Cambridge: Polity, 1986.
Kolakowski, L: Antonio Labriola: an attempt at an open orthodoxy. V: Main Currents oť Marxism, sv. II, přel. P.S. Fa\1a. Oxford: Oxford University Press, 1968.